Nástupnické státy Rakouska-Uherska
Nástupnické státy: Rakousko, Maďarsko, Československo (všechny 3 státy celé území), Polsko, Jugoslávie, Rumunsko (části území RU).
Rakousko
Rakousko se po roce 1918 stalo republikou. Nejsilnější politické strany byli sociální demokraté a křesťanští sociálové. K moci se nakonec dostal v roce 1932 Engelbert Dolfuss, který zavedl v Rakousku fašistický režim (austrofašismus) podle italského vzoru. Dolfuss rozpustil parlament a zakázal komunistickou i nacistickou stranu, ale v roce 1934 byl nacisty při pokusu o puč zavražděn (viz dále).
Dolfuss byl původně křesťanský sociál a v roce 1932 se stal kancléřem. V roce 1933 zavedl austrofašismus podle italského vzoru, byl naopak proti nacismu a proti spojení s Německem.
Maďarsko
V Maďarsku vznikla v roce 1918 rovněž republika, byla ale nepopulární, protože nedokázala uhájit bývalá uherská území (Slovensko, Podkarpatská Rus, Sedmihradsko…).
1919 (březen-srpen). Maďarská republika rad. V čele stál Béla Kun (nebyl premiérem, nýbrž ministrem zahraničí a války), vzorem bylo sovětské Rusko. Spoléhali na pomoc ruských bolševiků, ale nedočkali se, protože bolševici měli dost starostí s domácí občanskou válkou. Provedli znárodnění, ale hlavním cílem MRR bylo obnovit Uhersko → vpadli na Slovensko (Slovenská republika rad) a do Rumunska (Sedmihradsko). Nakonec byla MRR poraženo československou a hlavně rumunskou armádou – Rumuni dokonce obsadili Budapešť! Trianonskou smlouvou z roku 1920 Maďaři definitivně ztratili nárokovaná území, ale nikdy se s tím nesmíří. V roce 1921 se dvakrát pokusil o puč v Maďarsku bývalý císař Karel, ale neuspěl, mimo jiné proto, že Československo vyhlásilo mobilizaci.
Maďarsko se pak stalo královstvím (bez krále!) – v čele země stál admirál (bez námořnictva!) Miklós Horthy. Horthy byl bývalý vrchní velitel rakousko-uherského námořnictva (proto admirál) a oficiálně užíval titul „zemský správce“, čili byl regentem. Horthy pak vládnul autoritativně, sblížil se s fašistickou Itálií a Rakouskem a nakonec i s Německem → během druhé světové války získá s pomocí Německa a Itálie zpět všechna bývalá uherská území, ale pak je zase ztratí.
Po válce strávil Horthy rok v americkém zajetí. Poté byl propuštěn a žil v exilu v Portugalsku, kde zemřel v roce 1957.
Polsko
Polsko bylo po 1SV republikou. První hlavou státu se stal Józef Pilsudski. V čele Polska stál v letech 1918-1922 a měl titul „šéf státu“. Byl to maršál a byl velmi populární, velel totiž v bitvě u Varšavy v roce 1920 („zázrak na Visle“), byl považován za zachránce Polska. Pak odešel na čas z politiky a stál jen v čele armády, ale v roce 1926 uskutečnil státní převrat a zavedl autoritativní režim. Vládl až do své smrti v roce 1935.
Během své vlády měl různé funkce (premiér, ministr obrany, generální inspektor armády), ale vždy měl faktickou moc on!
Rumunsko
Rumunsko už existovalo, na rozdíl od Polska, i před 1SV. Rumunsko mělo za 1SV velké ztráty, ale nakonec na ní územně hrozně vydělalo → získalo Bukovinu (předtím součást Rakouska), Sedmihradsko a část Banátu (Uhersko), Besarábii (Rusko) a Dobrudžu (Bulharsko).
Besarábie připadla roku 1812 Rusku. Po krymské válce se stala součástí Rumunska (1856), v roce 1878 jí ale opět získalo Rusko (na základě jednání Berlínského kongresu). 1918 připojena k Rumunsku, v roce 1940 po nátlaku k SSSR. Rumunsko území během 2SV dočasně zabralo zpět (1941-1944), pak ji opět obsadil SSSR. Dnes je Besarábie rozdělena mezi Moldavsko a Ukrajinu.
Rumunsko bylo království. V roce 1940 svrhnul krále generál Ion Antonescu a zavedl fašistickou diktaturu. Přestože během 2SV bylo Rumunsko spojencem Německa, ztratilo velkou část svého území ve prospěch jiných spojenců Německa – SSSR (trvale – Besarábie), Maďarska a Bulharska (jižní Dobrudža, oboje dočasně, připojeno zpět po válce).
Jugoslávie
Před 1SV existovaly nezávislé státy Srbsko a Černá Hora, zbytek patřil pod Rakousko-Uhersko. V roce 1918 vzniklo „Království SHS“, které bylo konstituční monarchií. Již mezi válkami byly velké spory mezi Srby (chtěli větší centralizaci) a Chorvaty (někteří chtěli autonomii a někteří samostatnost). Král Alexandr I. (Karadjordjevič – název dynastie) v roce 1929 provedl státní převrat a zavedl královskou diktaturu. Parlament byl rozpuštěn a ústava zrušena. Ve stejném roce se změnil oficiální název státu na „Království Jugoslávie“.
Jugoslávie neměla před 2SV Istrii, tu dostala Itálie!
Československo tak bylo nakonec jediným nástupnickým státem Rakouska-Uherska, kde se udržela demokracie!
Malá dohoda
Malá dohoda vznikla v roce 1921. Jejími členy bylo Československo, SHS (Jugoslávie) a Rumunsko. Malá Dohoda vznikla hlavně z iniciativy Edvarda Beneše. Byla namířena především proti Maďarsku (strach z revizionismu). Ve 30. letech pozbyla na významu a de facto se rozpadla (de iure až 1938).
Malou dohodu založily celkem tři bilaterální smlouvy mezi státy v letech 1920-1921. Poslední byla rumunsko-jugoslávská. Název Malá dohoda použili poprvé posměšně Maďaři, ale ujalo se to.
Italský fašismus
Fašismus ≠ nacismus! Nacismus a komunismus byly mnohem horší než fašismus.
Itálie po roce 1918: „nespokojená velmoc“. Dostala po 1SV méně než doufala. Získala Jižní Tyroly a Istrii, ale chtěli víc! Chtěli mj. i Dalmácii a kontrolu nad Albánií. Po válce byla v Itálii hospodářská krize, nestabilita a nezaměstnanost. Velký vliv získala levice (socialisté, komunisté) → strach z revoluce.
Benito Mussolini (žil 1883-1945). Původně byl socialistou a šéfredaktorem socialistického listu Avanti. Později však založil fašistickou stranu. Název strany je odvozen od „fasci di combattimento“ (“bojové svazy“), stranických polovojenských jednotek, kterým se též říkalo „černé košile“. Bojovali hlavně proti socialistům a komunistům.
Fasces byly ve starém Římě svazky prutů, které nesli liktoři před konzuly jako symbol jejich pravomoci. Fašisté se zároveň v roce 1921 dostali i do parlamentu.
1922 (říjen) – pochod na Řím. 40000 černých košil pochodovalo na Řím, kde si vynutili, aby král (Viktor Emanuel III.) jmenoval Mussoliniho premiérem.
Mussolini sám ovšem nepochodoval, přijel do Říma vlakem z Milána. Při odjezdu vlaku řekl přednostovi: „Chci, abychom odjeli přesně na čas!“.
Itálie dál byla královstvím, ale vládnou fašisté. Mussolini si nechával říkat „duce“ – vůdce. Byl teatrální, sliboval obnovu římské říše (udělá opět ze Středozemního moře „Mare nostrum“).
Zpočátku vládnul relativně demokraticky, prý chce jen zabránit chaosu.
1924 – vražda Matteotiho, zlom v Mussolini vládě. Giacomo Matteoti byl socialistický poslanec, který ostře kritizoval fašisty v parlamentu. Byl unesen a zavražděn fašisty. Brzy poté byly zbytky demokracie v Itálii zlikvidovány.
Otevřená diktatura nastala v Itálii od roku 1925, kdy Mussolini otevřeně přiznal, že dal Matteotiho zavraždit, zatímco bezprostředně po vraždě to popíral.
Fašismus bylo v podstatě iracionální hnutí. Důraz na emoce, vlast, uctívání moci a síly. Vůdcovský princip („duce“). Ekonomika byla podřízena státu, podniky však nebyly znárodněny.
Mussolini: „Válka je pro muže totéž co mateřství pro ženy.“
Zpočátku se fašistům podařilo dosáhnout řady úspěchů:
Provedeno vysoušení bažin (povedlo se, předtím byla v Itálii občas i malárie!), vlaky jezdí přesně, utlumení sociálních rozdílů.
1929 – lateránské dohody – konkordát mezi Itálií a římskokatolickou církví, urovnání sporů mezi Italským královstvím a papežem. Těmito dohodami vzniknul stát Vatikán, nejmenší stát světa (0.44 km2). Katolicismus se stal státním náboženstvím a ve školách byla zavedena výuka náboženství.
Lateránské dohody jsou dodnes součástí italské ústavy! Předtím byly vztahy Itálie a papeže velmi napjaté, papežský stát neexistoval a papež dokonce neuznával ani existenci Itálie.
Mussolini vládnul celkem úspěšně, dosáhnul i řady mezinárodních úspěchů. Chtěl ale víc, spojil se s Hitlerem a prohrál 2SV. Fašismus byl totalitním hnutím, ale neprováděl masové vyhlazování národů (jako Hitler) nebo společenských tříd (jako Stalin).
Svět mezi dvěma světovými válkami
Turecko
Mezinárodní vývoj Turecka
Sévreská smlouva (1920) – Turci ztratili 4/5 svého území (oproti rozloze Osmanské říše – arabská území). Další ponižující podmínky pak měly znamenat de facto ztrátu nezávislosti Turecka.
Podle Sévreské smlouvy měl získat nezávislost i Kurdistán a Arménie, Řekové měli dostat Smyrnu (Izmir), Úžiny měla spravovat Společnost národů. Turci ztratili všechno válečné loďstvo, mohli mít maximálně 50000 vojáků.
Turecký parlament odmítnul tuto smlouvu ratifikovat a nevešla de facto v platnost.
1920-1922 – Řecko-turecká válka. Řekové žili v okolí Smyrny (Izmir) už od starověku. Válku zahájili Řekové, kteří chtěli zabrat ještě více území. Byli ale odraženi (rozhodující byla bitva na řece Sakarya v srpnu-září 1921, Turkům zde velel Mustafa Kemal) a zahnáni zpět, vítězství Turků. Turci pak dobyli Smyrnu. Dobytí bylo doprovázeno masakry, Řekové byli vyhnáni nebo utekli. Turci zase byli vyháněni z Řecka a Bulharska.
Celkově bylo po válce přes milion řeckých, tureckých a bulharských uprchlíků! Z Turecka do Řecka uteklo 650000 Řeků, z Řecka uteklo 360000 a z Bulharska 100000 Turků. Mimo to bylo v této době vyhnáno i 250000 Bulharů z Turecka, Řecka, Jugoslávie a Rumunska.
1923 – Lausannská mírová smlouva – revize Sévreské smlouvy, která nikdy nevešla v platnost. Podle této smlouvy získalo Turecko celou Anatolii a část Thrákie (Edirne, též se někdy tomuto území říká Rumelie).
Oproti Sévreské smlouvě tedy Turci získali víc území v Evropě (Edirne původně v Turecku být nemělo) i v Asii (Řekové byli od Smyrny vyhnáni a Arménie a Kurdistán nezávislost nezískaly). Úžiny byly pouze demilitarizovány, ne však spravovány SN. Nevyřešena byla otázka Mosulu, kde se těžila ropa. Na Mosul si dělala nárok Velká Británie v rámci svého mandátu v Iráku, ale i Turecko. Na tomto území nepřevažovali ani Turci, ani Arabové, nýbrž Kurdové. Později nakonec ukořistili Mosul Britové.
Domácí vývoj v Turecku
Mustafa Kemal (Atatürk) – „Otec Turků“ (žil 1881-1938) – zachránce a tvůrce moderního Turecka. Vynikající voják (proslavil se u Gallipoli). Řídil i boje proti Řekům, od roku 1920 byl předsedou vlády. V roce 1922 donutil posledního osmanského sultána odstoupit a v roce 1923 byla vyhlášena Turecká republika. Atatürk se stal prvním tureckým prezidentem (v úřadě 1923-1938). Vládnul jako diktátor. Zaváděl reformy ve snaze přiblížit Turecko Evropě. Zavedl latinku, provedl odluku církve od státu (islám už nebyl státním náboženstvím). Zrušil chalífát!
Bývalý sultán Mehmed VI. byl až do roku 1924 chalífou, duchovní hlavou všech sunnitských muslimů. Nyní byl vypovězen ze země.
Jelikož byl Istanbul snadno vojensky zranitelný a navíc byl bývalým sídlem sultána, bylo hlavní město přesunuto do Ankary (která se do roku 1930 nazývala Angora). Ženy dostaly volební právo. Převzal téměř doslova evropské zákoníky (obchodní zákoník z Německa, občanský zákoník ze Švýcarska a trestní zákoník z Itálie). Opozici netrpěl a opíral se o armádu. Titul Atatürk („Otec Turků“) mu udělil v roce 1934 turecký parlament.
Egypt
Egypt byl dříve britským protektorátem. V roce 1922 získal formální nezávislost (konstituční monarchie v čele s místním králem), ve skutečnosti byl ale stále silně závislý na Velké Británii, která kontrolovala Suezský průplav i obranu země.
Vliv v Egyptě ztratili Britové definitivně až v roce 1956 v souvislosti se znárodněním Suezského průplavu a Suezskou krizí.
Írán
Írán byl teoreticky nezávislým státem, nikdy v historii nebyl přímou kolonií nějaké evropské mocnosti. Ve skutečnosti však byl nepřímo ovládán Rusy a Brity. Britsko-ruská smlouva z roku 1907 vymezila sféry vlivu obou velmocí v Íránu. V Íránu (Persii) vládl šáh (šach) Rezá Pahlaví (otec Muhammada Rezá Pahlavího, který byl svržen islámskou revolucí v roce 1979), který se později začal sbližovat s nacistickým Německem → za 2SV Britové a SSSR přímo okupovali Írán.
Do roku 1934 se stát jmenoval oficiálně Persie, pak to šach změnil na Írán.
Saúdská Arábie
Jediná arabská země, která po 1SV získala faktickou nezávislost (Egypt jen formální). Stát s názvem Saúdská Arábie byl vyhlášen v roce 1932. Původně byla SA velmi chudou zemí, ale v roce 1930 byla objevena ropa. Od svého založení až dodnes je SA absolutní monarchií.
Indie
V 19. století byla celá Indie dobyta Brity. Od roku 1876 zde existovalo „Indické císařství“ – britská královna Viktorie měla zároveň titul indické císařovny.
Britové postavili v Indii skvělé železnice, které fungují dodnes. Zakázali rovněž otroctví a upalování vdov. Jejich vláda byla ale nepopulární.
1919 – masakr v Amritsaru – Britové začali střílet do davu poklidných demonstrantů, výsledkem byly stovky mrtvých. Ojedinělý exces.
INC – Indický národní kongres – politická strana, která byla založena už v 19. století a která funguje dodnes. Po 1SV stál v jejím čele Mahátma Gándhí (vlastním jménem Móhándás Karamčand Gándhí, žil 1869-1948). Původním povoláním právník. Usiluje o získání nezávislost Indie čistě nenásilnými prostředky. Organizuje hnutí občanské neposlušnosti – například bojkot britského zboží (mj. si měl každý Ind koupit kolovrátek a sám si spřádat textil, kolovrátek se stal symbolem soběstačnosti Indie). Nejslavnější Gándhího akcí byl Solný pochod (1930) – se svými stoupenci pochodoval tři týdny k moři (ušli 400 kilometrů), kde si odpařil trochu soli. Tím vědomě porušil britský solný monopol (na sůl byla uvalena velká daň) a byl zatčen, protože získal nezdaněnou sůl. Byl několikrát Brity vězněn. Ve vězení byla nejúčinnějším prostředkem jeho boje hladovka.
Datum poslední aktualizace: 13.1.2019