USA, světová hospodářská krize a SSSR v meziválečném období

USA po 1 SV a světová hospodářská krize

USA byly po 1SV hospodářsky daleko nejsilnější zemí světa. Neprosadily však své představy na Pařížské konferenci. Kongres USA následně neratifikoval Versailleskou smlouvu a USA nevstoupily ani do Společnosti národů. V USA převládnul izolacionismus – co se děje v zahraničí (v Evropě) se nás netýká.

„Zlatá 20. léta“

– obrovský boom americké ekonomiky. 20. léta byla dále ve znamení prohibice, kterou prosadili moralisté. Zákaz výroby, prodeje a dovozu alkoholu byl neúčinný. Ilegální obchod s alkoholem vedl k růstu moci mafie. Nejznámějším mafiánem byl Al Capone. Prohibice byla nakonec zrušena.

Prohibici zavedl v USA 18. dodatek, schválený v roce 1919, vstoupil v platnost v roce 1920. Prohibice byla zrušena 21. dodatkem, schváleným v roce 1933. Al Capone (1899-1947) byl synem chudých italských přistěhovalců. Vypracoval se z vyhazovače v nočním podniku až na šéfa mafie Cosa Nostra („Naše věc“) v Chicagu. Vydělával hlavně na obchodu s alkoholem, na prostituci a hazardu. Vraždy a další zločiny se mu nepodařilo prokázat, nakonec však dostal 11 let za daňový únik. Za prohibice se pilo dál. Symbolem doby byl automobil a samopal.

Hospodářská krize

1929 – krach na burze v New Yorku – počátek celosvětové hospodářské krize. Krize zasáhla všechna odvětví hospodářství všech vyspělých zemí světa.

Krach na burze se konal ve čtvrtek 24.10.1929, ale projevil se naplno až druhý den, proto se říká „černý pátek“ – toho dne následovala vlna sebevražd. Následoval další pád cen akcií: za první týden krize (konec října) poklesly ceny akcií o 37%.

Příčiny krize: nadvýroba, nabídka převýšila poptávku, lidé už neměli peníze na tolik zboží. Ceny akcií byly nesmyslně nadhodnocené v důsledku spekulací – lidé si brali úvěry na nákup akcií. Nadměrně si půjčovali i podnikatelé a farmáři.

krach akcií → lidé nemohli splácet úvěry a přišli o všechno → krach bank (v USA jich zkrachovalo 9000!) → krach hospodářství USA → krach celosvětový. Evropské státy, a to hlavně Velká Británie a Německo, byly totiž silně závislé na úvěrech z USA.

Krize trvala zhruba v letech 1929-1933. V Československu vypukla krize o něco později. Na jejím vrcholu byl v ČSR milion nezaměstnaných!

V roce 1933 byla v USA nezaměstnanost 25%. Maximální propad průmyslové výroby v USA oproti roku 1929 byl 46%.

Východiska z krize

Obecně byla krize ve většině zemí řešena masivními intervencemi státu do ekonomiky. Teoreticky se při tom vycházelo z myšlenek britského ekonoma Johna Maynarda Keynese (1883-1946).

Ekonomové se dodnes neshodují. Jedni tvrdí, že státní zásahy umožnily překonat krizi, druzí naopak tvrdí, že trh si se vším poradí sám a že zásahy krizi akorát prohloubily a prodloužily. Klíčovým Keynesovým ekonomickým dílem byla „Všeobecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“. Keynes byl profesorem ekonomie v Cambridgi a byl členem britské delegace na Pařížské mírové konferenci v letech 1919-1920. Keynes  mj. označil vysoké reparační požadavky vůči Německu je za „čiré šílenství“ (Nálevka).

USA

Prezident Franklin Delano Roosevelt prosadil program New Deal („Nový úděl“). Tento program byl prováděn v letech 1933-1939. Bylo zaváděno sociální zákonodárství, regulace bankovního trhu a trhu s cennými papíry. Byly vytvářeny nové pracovní příležitosti, hlavně na veřejných stavbách. Práce na veřejných stavbách zároveň měly oživit průmysl – dodavatelské firmy měly více zakázek. Nejznámějším velkým dílem bylo budování systému vodních elektráren na řece Tennessee. Krize byla nakonec překonána, masivní zbrojení za 2SV pak ekonomiku dále posílilo.

Franklin Delano Roosevelt (Demokratická strana) byl 32. prezidentem USA v letech 1933-1945. Byl zvolen celkem 4x, zemřel ve funkci. V roce 1951 byl schválen 22. dodatek ústavy, podle něhož může být prezident zvolen ve volbách maximálně 2x (nebo jen jednou, pokud v prvním volebním období postoupil na úřad prezidenta z funkce viceprezidenta a vykonával takto funkci prezidenta déle než dva roky). Původně byl FDR guvernérem státu New York. Byl těžce postižený obrnou.

Německo

Adolf Hitler řešil krizi ekonomicky podobně jako FDR – masivními státními zásahy do ekonomiky:

1. Obrovské investice do zbrojní výroby
2. Stavba silnic a dálnic, průplavů.

Nezaměstnanost v Německu za Hitlera zmizela, a jelikož za 2SV bylo hodně německých mužů na frontě, byl v Německu naopak nedostatek pracovních sil, což se řešilo nuceným nasazením pracovních sil z okupovaných území v Říši.

SSSR v letech 1922-1939

Dvacátá léta

Obecně: 20. léta – uvolnění v hospodářské oblasti (NEP). Uvnitř strany se rozhořel boj o nástupnictví po Leninovi.

30. léta – konec NEPu, kolektivizace, industrializace. Období nejhoršího stalinistického teroru, který se nakonec obrátil i proti členům strany. To byl zásadní rozdíl oproti 20. létům, kdy se fyzicky likvidovali jen nepřátelé strany a Stalinovi protivníci byli zatím jen vylučováni ze strany.

V občanské válce (1918-1921) zvítězili bolševici. Ale země byla v hospodářském rozvratu, válečný komunismus způsobil hladomory a na venkově propukaly vzpoury. Nejvýznamnějším protestem proti bolševikům bylo Kronštadtské povstání v roce 1921. Proti bolševikům se vzbouřili námořníci v Kronštadtu (bylo jich 16000!). Námořníci byli zpočátku oporou sovětské moci. Povstání tvrdě potlačeno armádou (Michail Tuchačevskij). Lenin si ale uvědomil, že takhle to dál nejde

→ NEP (Nová ekonomická politika) – konec válečného komunismu. Do hospodářství byly zavedeny tržní prvky, hlavně v zemědělství, ale i v obchodě a v lehkém průmyslu. Trval v letech 1921-1929, pak byl zrušen Stalinem. Z hlediska bolševiků se jednalo o vynucený ústupek, ale země se hospodářsky zvedla.

1919 – v Moskvě založena Kominterna (Komunistická internacionála), jejím prvním předsedou byl Grigorij Zinověv (po něm pak Bucharin). Cílem byla komunistická propaganda. Kominterna se také snažila řídit komunistické strany v zahraničí. Formálně zanikla v roce 1943.

1922 – vznik SSSR (viz výše).

Leninova nemoc a smrt.   Od roku 1922 byl Lenin vážně nemocen, prodělal několik záchvatů mrtvice. Napsal tzv. závěť, v níž mj. kritizoval Stalina. V roce 1923 už prakticky nezasahoval do politiky a v lednu 1924 zemřel. Byl nabalzamován a jeho tělo bylo vystaveno na Rudém náměstí v Moskvě.

Josif Vissarionovič Stalin (1879 – 1953)

Původním jménem Džugašvili. Narodil se v gruzínském městě Gori. Původně studoval v semináři na kněze. Pak se přidal k bolševikům. Jeho první velkou funkcí byl post lidového komisaře pro národnostní otázky. V roce 1922 byl zvolen generálním tajemníkem strany. To byla původně nevýznamná funkce, generální tajemník řídil sekretariát strany. Tuto funkci však Stalin dokonale využil v boji proti svým odpůrcům – na všechny důležité pozice dosazoval svoje lidi. Bezohledný, paranoidní, největší vrah v dějinách. Špatný řečník, skvělý organizátor, mistr intrik.

Boj ve straně ve 20. letech

Již koncem Leninova života se rozhořel v bolševické straně boj o nástupnictví.

Stalin („socialismus v jedné zemi“) x Trockij (teorie permanentní revoluce)

V tomto boji zvítězil Stalin. Jako generální tajemník strany ovládal aparát. Trockij a po něm i další Stalinovi vnitrostraničtí soupeři (Zinověv, Kameněv, Bucharin) byli vyloučeni ze strany. Trockij byl poslán do vyhnanství – nejdřív uvnitř SSSR (1927), později do zahraničí (1929). V roce 1940 byl zavražděn na Stalinův příkaz v Mexiku (horolezeckým cepínem). Od roku 1927 byl Stalin jediným vládcem v SSSR.

Stalin: „Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika.“

Třicátá léta

1929 – konec NEPu, vyhlášena 1. pětiletka. Cílem Stalina bylo vytvořit ze SSSR průmyslovou a vojenskou velmoc. Toho nakonec dosáhnul za cenu desítek milionů mrtvých. Jak toho ale dosáhnout?

1. industrializace – obrovský rozvoj průmyslu, zejména těžkého, na úkor zemědělství a spotřebního průmyslu.
2. kolektivizace zemědělství – všichni rolníci byli i se svými hospodářstvími (pole, dobytek) násilím přinuceni vstoupit do kolchozů („družstva“) či do sovchozů (státní statky). Miliony rolníků („kulaci“) bylo zastřeleno, deportováno do gulagů nebo umřelo hlady.

GULAG = sovětský koncentrační tábor. Gulagy vznikly už v roce 1918 a některé měly vyhlazovací charakter. Spravovala je sovětská tajná policie. Byly hlavně za polárním kruhem, na Sibiři a v Kazachstánu. Vězňové stavěli průplavy (např. Bělomořsko-baltský), silnice, železnice, těžili suroviny (např. zlato na Kolymě), dřevo.

Alexandr Solženicyn – Soustroví GULAG.

Procesy ve 30. letech

Stalinovi nestačilo vyloučit protivníky ze strany (20. léta), nyní se je rozhodnul zlikvidovat i fyzicky. Procesy proti bývalým spolustraníkům začaly po zavraždění Sergeje Kirova (prosinec 1934). Kirov byl ve straně nesmírně populární a pravděpodobně byl zavražděn na Stalinův příkaz. Z jeho vraždy však Stalin obvinil své politické odpůrce.

Moskevské procesy:

1936 – Grigorij Zinověv, Lev Kameněv

1937 – maršál Michail Tuchačevskij

1938 – Nikolaj Bucharin

Všichni obvinění byli donuceni se přiznat k nejhorším zločinům a poté byli zastřeleni. Tím zabil Stalin dvě mouchy jednou ranou:

1. zbavil se jednou provždy svých protivníků
2. za všechny obtíže a neúspěchy nemůže Stalin, nýbrž agenti, zrádci a sabotéři.

V souvislosti s procesem Tuchačevského bylo zlikvidováno téměř celé velení Rudé armády. Zlikvidováni byli také prakticky všichni bývalí nejbližší Leninovi spolupracovníci.

V letech 1937-1941 (armádní čistky pokračovaly až do října 1941, tedy ještě v době, kdy už SSSR válčil s Hitlerem!) bylo celkem zastřeleno asi 45000 důstojníků Rudé armády. Popraveni byli mj. 3 z 5 maršálů, 13 z 15 velitelů armád, 8 z 9 admirálů, 50 z 57 velitelů armádních sborů a 154 ze 186 velitelů divizí. Zastřelena byla i naprostá většina velitelů brigád a pluků. Co se týče obětí z řad stranických funkcionářů, dopadla nejhůře Ukrajina. V roce 1937 bylo zatčeno a popraveno všech 17 ministrů ukrajinské vlády. Z jednoho sta členů a kandidátů ukrajinského ústředního výboru komunistické strany přežili tři. (čísla – viz Nálevka). Z významných bolševiků byli v období velkého teroru 30. let zastřeleni Grigorij Zinověv (1883-1936), Lev Kameněv (1883-1936), Michail Tuchačevskij (1893-1937), Nikolaj Bucharin (1888-1938), Georgij Pjatakov (1890-1937), Alexej Rykov (1881-1938, zastával kdysi po Leninovi post předsedy Rady lidových komisařů), Karel Radek (1885-1939), Genrich Jagoda (1891-1938, šéf NKVD do roku 1936, sám organizoval moskevské procesy, načež byl nahrazen Ježovem a poté zastřelen), Nikolaj Ježov (1895-1940, šéf NKVD po Jagodovi, i on byl po odvedení černé práce nahrazen v roce 1938 Lavrentijem Berijou, který pak ve funkci přežil i Stalina; Ježov byl zastřelen v roce 1940), Béla Kun (1886-1939, maďarský komunista, který po potlačení Maďarské republiky rad žil v SSSR a pracoval v orgánech Kominterny). Prakticky zlikvidována byla vedení komunistických stran  Německa, Polska, Jugoslávie, Bulharska, Maďarska, Litvy, Lotyšska a Estonska. Další bolševici raději spáchali sebevraždu – například Ordžonikidze. Hlavní vrazi byli (kromě Jagody a Ježova, které semlel systém) Stalin, Molotov, Vorošilov, Kaganovič, Ždanov, Mikojan, Malenkov, Škirjatov, Chruščov. Ti všichni řídili čistky v jednotlivých oblastech SSSR a podepisovali rozsudky smrti.

Podle Nálevky (odhad z roku 1999) bylo v SSSR v letech 1918-1953 asi 43 milionů mrtvých (bez obětí 2SV). Podle Hanáka ale zavraždil 43 milionů lidí jen Stalin.

Zahraniční politika SSSR

1922 – Rapallská smlouva s Německem – hospodářská a vojenská spolupráce s Německem (viz výše, smlouvu podepsal ministr zahraničí Georgij Čičerin).

30. léta – SSSR spolupracuje s demokratickými zeměmi, cítí se ohrožen nástupem nacistů v Německu. V roce 1934 vstoupil SSSR do Společnosti národů.

1935 – podepsány spojenecké smlouvy francouzsko-sovětská a sovětsko-československá(za Sověty podepsal ministr zahraničí Maxim Litvinov).

V občanské válce ve Španělsku podporoval SSSR levicovou republikánskou vládu, zatímco Němci a Italové Franca.

1939 – obrat sovětské zahraniční politiky, podepsán pakt Molotov – Ribbentrop, spojenectví s nacistickým Německem. Za SSSR podepsal ministr zahraničí Vjačeslav Molotov (více viz později).