Starověký Egypt I: Politické dějiny

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis I. (pravěk a starověk). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 2.díl – Mezopotámie – Blízký Východ ve Starověku. Po tomto díle následuje Starověká Indie.

Politický vývoj starověkého Egypta

Nil – Životodárná řeka

Nil byl klíčovou součástí života starověkých Egypťanů. Osídlené bylo pouze údolí Nilu a nilská delta, zatímco okolní oblasti byly převážně pouštní. Důležitou roli hrály i oázy, přičemž nejvýznamnější z nich byla Fajjúm, napájená přímo z Nilu. Pravidelné záplavy Nilu přinášely úrodné bahno, které bylo základem pro zemědělství. Po výstavbě Asuánské přehrady však záplavy ustaly. Hlavními pěstovanými plodinami byly obilí (pšenice, ječmen), luštěniny (čočka) a datle.

Náboženství ve starověkém Egyptě

Starověký Egypt byl polyteistickou společností s mnoha významnými bohy, kteří hráli klíčovou roli v každodenním životě. Mezi nejvýznamnější bohy patřili:

• Amon: bůh stvořitel, většinou uctívaný jako nejvyšší bůh.
• Re: bůh slunce, jehož posvátným zvířetem byl skarabeus.
• Usír (Osiris): bůh podsvětí.
• Hor: bůh nebes, jehož posvátným zvířetem byl sokol. Na zemi byl vtělen do faraona.
• Hathor: bohyně nebe a lásky.
• Eset: bohyně nebes.
• Sutech: negativní božstvo představující zlo.

Kromě těchto bohů bylo uctíváno mnoho dalších božstev a posvátných zvířat, jako byli býk, krokodýl, ibis, kočka a kráva.

Faraon a společenská hierarchie

V čele starověkého Egypta stál faraon, který byl považován za vtělení boha Hora, tedy boha v lidské podobě. Aby se zachovala „božská krev“, bral si faraon za hlavní manželku často svou sestru. S ní měl následníka, ale vedle ní měl mnoho dalších vedlejších manželek.

Společenská struktura

Během 3000 let staroegyptské historie vládlo celkem 31 dynastií. Vedle faraona měli významné postavení také kněží, zejména ti, kteří sloužili bohu Amonovi, vysoká šlechta, úředníci a vojenští hodnostáři.

Nižší vrstvy společnosti tvořili písaři, kteří díky své schopnosti číst a psát zastávali roli nižších úředníků. Čtení a psaní ovládali pouze 1–2 lidé ze sta.

Spodní vrstvy společnosti tvořili řemeslníci, obchodníci a zemědělci. Jejich postavení se blížilo postavení otroků, i když otroků v Egyptě nebylo mnoho. Ženy v Egyptě měly poměrně rovnoprávné postavení a mohly dokonce i vládnout.

Archaické období (3000–2700 př. n. l.)

Sjednocení Horního a Dolního Egypta

Kolem roku 3000 př. n. l. došlo ke sjednocení Horního (jih) a Dolního (sever, hlavně nilská delta) Egypta v jednotný stát. Tento proces vedl faraon Meni (též známý jako Menej nebo Narmer), vládce Horního Egypta, který dobyl Dolní Egypt a zabil jeho vládce.

Meni založil první egyptskou dynastii a vybudoval hlavní město Mennofer (řecky Memfis, dnes jižní předměstí Káhiry) v Dolním Egyptě. Od této doby nosili faraoni sjednoceného Egypta dvojitou korunu – bílá koruna symbolizovala Horní Egypt, červená Dolní Egypt.

V archaickém období, během vlády 1. a 2. dynastie, se Egypt sjednotil a upevňoval svou správu. Tento proces položil základy pro další vývoj egyptské říše.

Stará říše (2700–2180 př. n. l.)

Rozkvět za vlády faraonů 3.–6. dynastie

Hlavním městem zůstával Mennofer. Starou říši založil první panovník 3. dynastie, faraon Džoser, který zahájil výstavbu pyramid. První Džoserova pyramida v Sakkáře byla stupňovitá a položila základní kámen pro rozvoj pyramidového stavitelství.

Pyramidy v Gíze byly postaveny za vlády panovníků 4. dynastie:

• Chufu (Cheops): Velká pyramida.
• Rachef (Chefrén): Střední pyramida.
• Menkauré (Mykerínos): Nejmenší pyramida.

Správní struktura a nomy

Starověký Egypt byl administrativně rozdělen na nomy (kraje), což umožnilo efektivní správu a organizaci říše.

První přechodné období (2180–2000 př. n. l.)

Rozpad Staré říše

Stará říše zanikla kvůli úpadku ústřední moci, povstání chudiny a celkovému chaosu. Tyto otřesy postihly zejména Dolní Egypt, což vedlo k období decentralizace a nestability.

Střední říše (2000–1800 př. n. l.)

Obnova z Horního Egypta

Chaos byl mnohem méně výrazný v Horním Egyptě, což umožnilo obnovu říše. Hlavním městem se stal Veset (řecky Théby, dnes Luxor). Toto období bylo charakteristické obnovením stability a rozvojem kultury.

Druhé přechodné období (1800–1540 př. n. l.)

Invaze Hyksósů

Do Egypta vpadli Hyksósové, kočovní Semité, kteří obsadili Dolní Egypt. Horní Egypt nebyl přímo ovládán, ale musel Hyksósům odvádět poplatky.

H3: Technologická převaha Hyksósů

Hyksósové disponovali pokročilými válečnými technologiemi, jako byly:

• Bronzové meče a luky.
• Koně a válečné vozy, které Egypťané do té doby neznali.

Nová říše (1540–1080 př. n. l.)

Obnova a sjednocení Egypta

Nová říše představuje vrcholné období egyptských dějin. Proces obnovy opět vzešel z Horního Egypta, kde faraon Ahmose převzal válečné taktiky a zbraně Hyksósů. Porazil je, vyhnal z Egypta a znovu sjednotil zemi. Hlavním městem byl Veset (Théby), který se stal centrem moci. Na protilehlém břehu Nilu bylo vybudováno Údolí králů, kde se nacházely skalní hrobky královské rodiny.

Významní faraoni Nové říše

Hatšepsovet (Hatšepsut)

• 15. stol. př. n. l.: Vládla zpočátku jako regentka za svého syna Thutmose III. Když však Thutmose dospěl, odmítla mu předat vládu a vládla samostatně 22 let.
• Nechala postavit svůj zádušní chrám v Dér el-Bahrí, nedaleko Údolí králů.

Thutmose III.

• 15. stol. př. n. l.: Syn Hatšepsovet. Po jejím svržení (1468 př. n. l.) převzal vládu a pronásledoval ji i po smrti – nechal odstranit její sochy a vymazat její jméno z nápisů.
• Válečné úspěchy: Za jeho vlády dosáhl Egypt největší rozlohy. Pod jeho kontrolu spadaly Sýrie, Palestina a Núbie. Výpravy vedly až k řece Eufrat.

Amenhotep IV. (Achnaton)

• 14. stol. př. n. l.: Provedl náboženskou reformu. Zakázal uctívat boha Amona a všechny ostatní bohy, čímž zavedl monoteismus. Uctíval jediného boha Atona (sluneční kotouč).
• Založil nové hlavní město Achetaton (severně od Vesetu).
• Jeho manželkou byla Nefertiti, známá svou krásou.
• Po jeho smrti bylo město opuštěno a původní náboženství bylo obnoveno.

Tutanchamon

• Syn Amenhotepa IV., jeho původní jméno bylo Tutanchaton. Po smrti otce však obnovil uctívání původních bohů a přijal jméno Tutanchamon.
• Zemřel ve věku 18–20 let. Ačkoliv nebyl příliš významným panovníkem, jeho hrobka byla objevena neporušená, což poskytlo unikátní pohled na staroegyptskou kulturu.
• Hrobka byla objevena v roce 1922 britským archeologem Howardem Carterem. Objev je považován za jeden z nejslavnějších v historii archeologie.

Ramesse II. (Veliký)

• • 13. stol. př. n. l.: Jeden z nejvýznamnějších faraonů. 1285 př. n. l. vedl bitvu u Kadeše proti Chetitům, která skončila nerozhodně.
  • První mírová smlouva v dějinách: Egypt a Chetité si rozdělili sféry vlivu. Ramesse II. si vzal dceru chetitského krále, čímž utvrdil mír.

• Stavitelské úspěchy:

• • Chrám v Abu Simbelu.
  • Ramesseum (zádušní chrám ve Vesetu).
• Vládnul více než 60 let a dožil se věku přibližně 100 let.

Konec Nové říše

Kolem roku 1200 př. n. l. čelil Egypt invazi tzv. mořských národů, jejichž původ je nejasný. Tato invaze vedla k oslabení Egypta a postupné ztrátě mimoegyptských území. V důsledku toho byla země výrazně oslabena a blížila se ke konci své éry dominance.

Třetí přechodné období (1080–700 př. n. l.)

Během třetího přechodného období se Egypt opět rozpadl na menší regiony a přestal fungovat jako jednotný stát. Politická moc byla rozdrobená mezi lokální vládce, což vedlo k oslabení centrální vlády.

Pozdní doba (700–332 př. n. l.)

Období úpadku a cizí nadvlády

Pozdní doba představuje období úpadku Egypta, kdy většinu času vládli zemi cizinci. V 7. století př. n. l. byl Egypt dočasně připojen k novoasyrské říši za vlády krále Assarhadona.

Perská nadvláda

• 525 př. n. l.: Perský král Kambýsés dobyl Egypt v bitvě u Pelusie a připojil ho k Perské říši.
• Od této chvíle již ve starověkém Egyptě nikdy nevládla egyptská dynastie.

Dobytí Alexandrem Velikým

• 332 př. n. l.: Alexandr Veliký dobyl Egypt na Peršanech. Egypťané ho přivítali jako osvoboditele.
• V oáze Siwa ho egyptští kněží prohlásili za syna boha Amona, čímž získal božský status.

Helénistické období (332–30 př. n. l.)

Dynastie Ptolemaiovců

Po smrti Alexandra Velikého (323 př. n. l.) převzala vládu v Egyptě dynastie Ptolemaiovců, která vytvořila poslední egyptskou dynastii.

• Zakladatelem dynastie byl Ptolemaios I. Sótér („Zachránce“), jeden z generálů Alexandra Velikého.
• Ptolemaiovci byli Makedonci, kteří přinesli do Egypta řeckou kulturu.

Helénismus a rozvoj kultury

Helénismus představoval splynutí řeckých a orientálních prvků, což vedlo k velkému rozvoji věd a umění.

• Alexandrie (založena Alexandrem Velikým roku 331 př. n. l.) byla hlavním městem.
  • Nacházela se zde obrovská knihovna, považovaná za centrum vzdělanosti.
  • Maják na ostrově Faru, jeden ze 7 divů světa.

Kleopatra VII. a konec helénistického Egypta

• Kleopatra VII. byla poslední vládnoucí panovnicí samostatného Egypta. Spojila se s Markem Antoniem, aby se postavili proti Octavianovi.
• 31 př. n. l.: Octavian porazil Kleopatru a Antonia v námořní bitvě u Aktia.
• 30 př. n. l.: Kleopatra spáchala sebevraždu (údajně pomocí kobry). Tím byl Egypt připojen k římské říši.

Konec nezávislosti Egypta

• Připojením k římské říši v roce 30 př. n. l. skončila nezávislost Egypta i helénismus.
• Tím zanikla zároveň poslední z říší Alexandrových diadochů.

Viz také: Starověký Egypt II: Kultura a věda · Mezopotámie: Sumerové, Babylonie · Malá Asie, Féničané a Židé