Doba bronzová (2200–750 př. n. l.)
Doba bronzová se dělí na starší (2200–1600 př. n. l.), střední (1600–1250 př. n. l.) a mladší (1250–750 př. n. l.). Bronz je slitina mědi a cínu. Zpočátku se používala pouze měď, ale přidáním cínu se získal tvrdší materiál, což zlepšilo jeho využití. Bronz byl používán zejména na výrobu zbraní a šperků, protože byl drahý a náročný na výrobu.
Obchod a hospodářství
V době bronzové se v Evropě rozvinul dálkový obchod, zejména se zbožím jako měď, cín, jantar (naleziště u Baltského moře), drahé kovy, sůl, kožešiny a dobytek.
- Depoty (poklady): Nálezy cenných kovových předmětů, například zbraní nebo šperků.
- Hřivny: Kovové tyčky ve tvaru podkovy, původně používané k přepravě mědi, později jako platidlo. Hřivny se používaly jako platidlo dlouho do středověku. Například svatý Václav zaplatil výkupné Jindřichu Ptáčníkovi právě hřivnami stříbra.
Sociální organizace
Společnost byla organizována do kmenů, v jejichž čele stál kmenový náčelník. Později se z kmenů a kmenových svazů začaly vytvářet národy. Kmenový náčelník sídlil na opevněném hradišti a měl ozbrojenou družinu. Doba bronzová byla charakteristická silnou sociální diferenciací, což dokládají bohatě vybavené hroby, které byly často vylupovány.
Česká země v době bronzové
Na území Čech se rozlišovaly následující kultury:
- Únětická kultura: Název podle obce Únětice u Prahy. Tato kultura byla dominantní ve starší a střední době bronzové.
- Mohylová kultura: Název podle způsobu pohřbívání, kdy byli mrtví ukládáni do mohyl. Tato kultura spadá do střední doby bronzové.
- Kultura popelnicových polí: Název podle způsobu pohřbívání, kdy byli mrtví spalováni a jejich ostatky ukládány do keramických uren. Tato kultura je spojována s mladší dobou bronzovou a zahrnuje například knovízskou (Knovíz u Slaného), milavečskou (Milavče u Domažlic) a lužickou kulturu. Některé nálezy naznačují možný rituální kanibalismus.
Doba železná (750 př. n. l. – 0)
Doba železná je pojmenována podle používání železa jako hlavního materiálu pro výrobu nástrojů a zbraní. Železo mělo oproti bronzu několik výhod: bylo tvrdší a pevnější, a naleziště železa byla hojnější a rovnoměrněji rozmístěna po Evropě. Nevýhodou železa byla jeho vysoká teplota tání, což vyžadovalo pokročilejší technologie tavení. Železo bylo pravděpodobně poprvé vyrobeno kolem roku 1500 př. n. l. Chetity v Malé Asii.
Starší doba železná – halštatská (750–450 př. n. l.)
Halštatské období je pojmenováno podle naleziště Hallstatt v Rakousku. Hallstatt bylo bohaté město díky obchodu se solí a velkým solným dolům. Nálezy z Hallstattu zahrnují nejen kovové předměty, ale také dřevěné nářadí, kožešinové pytle, oděvy a mumifikovaná těla horníků zavalených v dolech.
Na území Čech byla nejvýznamnější kulturou starší doby železné kultura bylanská (Bylany u Kutné Hory).
Mladší doba železná – laténská (450 př. n. l. – 0)
Laténské období je pojmenováno podle naleziště La Tène ve Švýcarsku. Toto období je spojeno s Kelty, prvním historicky doloženým národem na našem území.
Keltové
Keltové, známí Římanům jako Galové, žili na území Čech, jižního Německa, Francie a Beneluxu. Byli bojovní a podnikali výboje po celé Evropě. Nakonec byli vytlačeni Germány a Římany na Britské ostrovy a do Bretaně. Dnes jsou potomky Keltů například Irové, Velšané a Bretonci.
Keltové u nás
Na našem území žil keltský kmen Bójů, podle nichž Čechy získaly svůj latinský název Bohemia. Keltové byli vynikající kováři a řemeslníci, vyráběli železné nástroje, rotační mlýnky a keramiku. Razili první mince na našem území (tzv. keltské duhovky) a rýžovali zlato v řece Otavě.
Keltové uctívali božstva v posvátných hájích a významnou roli měli druidové, jejich kněží. Stavěli velká opevněná hradiště, známá jako oppida, jako například Závist u Zbraslavi a Stradonice u Berouna.
Doba římská (0–400 n. l.)
Kolem roku 0 byli Keltové vytlačeni z Čech a Německa Germány. V Galii byli krátce předtím poraženi Caesarem a začleněni do Římské říše. Galové se postupně romanizovali a přijali římskou kulturu i jazyk.
Germáni
Germáni pocházeli ze severního Německa, Dánska a jižní Skandinávie. Postupně expandovali na jih a narazili na hranice Římské říše, které byly opevněny systémem limes Romanus (systém pohraničních valů, opevnění, strážních věží a vojenských táborů). V Čechách žili Markomani, zatímco na Moravě a Slovensku Kvádové. Nejvýznamnějším náčelníkem Markomanů byl Marobud, který vedl kmenový svaz proti Římanům.
Germáni v českých zemích
Na našem území se Germáni usadili následovně:
- Čechy: Žil zde germánský kmen Markomanů, proti kterým vedl římský císař Marcus Aurelius známé markomanské války.
- Morava a Slovensko: Oblasti obývali Kvádové, kteří byli úzce spojeni s Markomany.
V bojích proti Germánům vybudovali Římané mimo jiné dočasný vojenský tábor Mušov na jižní Moravě. Důkazy o římských aktivitách na Slovensku zahrnují například římský nápis na skále trenčínského hradu.
Marobud – vůdce Markomanů
Nejvýznamnější postavou mezi Germány na našem území byl Marobud, vůdce Markomanů. Byl vychován v Římě, ale později se postavil proti Římanům a vedl kmenový svaz, který nebyl ještě státem, ale dočasným spojením kmenů. Marobud je také první historicky doloženou osobou na našem území, kterou známe jménem. Tento model organizace kmenů připomínal pozdější Sámovu říši.
Společenská a politická organizace Germánů
- Germáni byli organizováni do kmenových svazů, jako byli Alamani, Sasové, Frankové, Vandalové, Gótové, Langobardi a další.
- V čele kmenů stáli původně volení náčelníci, označovaní v římských pramenech jako rex (král). Postupem času se tyto funkce stávaly dědičnými, čímž vznikla rodová šlechta.
- Náčelníka obklopovala ozbrojená družina, která tvořila základ moci v rámci kmenové hierarchie.
Způsob života Germánů
- Germáni byli především zemědělci a pastevci, ale byli také známí jako vynikající válečníci.
- Žili v jednoduchých vesnicích a nevytvářeli opevněná oppida jako Keltové. Dokonce se neusazovali ani na opuštěných keltských hradištích.
- V řemeslech byli méně zruční než Keltové – například nepoužívali hrnčířský kruh.
Náboženství Germánů
Germáni byli polyteisté a uctívali řadu bohů, z nichž nejvýznamnější byli:
- Odin (Wodan): Nejvyšší bůh, spojovaný s válkou, moudrostí a poezií.
- Thor (Donar): Bůh hromu a blesku, který byl uctíván jako ochránce bojovníků a rolníků.
Germáni vytvořili runové písmo o 24 znacích, které bylo využíváno především k magickým účelům. Pohanství se nejdéle udrželo ve Skandinávii, zatímco Germáni ve střední a západní Evropě postupně přijali křesťanství ještě za doby existence římské říše.
Stěhování národů
Rok 375 n. l. je považován za počátek období známého jako stěhování národů, které výrazně změnilo politickou i kulturní mapu Evropy. Toto období bylo zahájeno útoky kočovných Hunů, kteří nejprve narazili na říši Ostrogótů u Černého moře. Ostrogótská říše se pod jejich tlakem zhroutila, což vyvolalo řetězové přesuny germánských kmenů.
Pohyb germánských kmenů na našem území
- Markomani a Kvádové, kteří obývali české a moravské území, byli nuceni pod tlakem Hunů opustit své domovy.
- Na jejich místo přišly nové kmeny, jako byli Durynkové a Langobardi. Langobardi se na našem území zdrželi pouze krátce, než v roce 568 n. l. vpadli do Itálie, kde založili svou vlastní říši.
Konec stěhování národů
Období stěhování národů je v Evropě většinou datováno do 6. století, kdy se Slované usadili na našem území. V západní Evropě je za konec tohoto období často považován vpád Langobardů do Itálie v roce 568 n. l. Podle jiných historiků však stěhování národů pokračovalo až do příchodu Maďarů do střední Evropy kolem roku 900 n. l.
Pravlast Slovanů
Slované, kteří nahradili germánské kmeny na našem území, pocházeli z oblasti severně od Karpat, mezi řekami Vislou a Dněprem. Jejich příchod na české území zahájil novou kapitolu dějin střední Evropy.
Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis I. (pravěk a starověk). Po tomto díle následuje Mezopotámie – Blízký východ ve starověku.