Starověký Egypt, Indie a Čína – Historie, Kultura, Náboženství

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis I. (pravěk a starověk). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 2.díl – Mezopotámie – Blízký Východ ve Starověku. Po tomto díle následuje Starověké Řecko I. – Řecké báje, Kréta, Sparta, Athény

Egypt I. – Politický Vývoj

Nil – životodárná řeka. V Egyptě osídleno jen údolí Nilu a nilská delta, jinak poušť. Osídlení je částečně i v oázách, ve starověku byla nejdůležitější Fajjúm (napájená vodou přímo z Nilu). Pravidelné záplavy přinášely úrodné bahno (dnes ne – postavena Asuánská přehrada). V Egyptě se pěstovalo hlavně obilí (pšenice, ječmen), luštěniny (čočka), datle…

Náboženství ve starověkém Egyptě bylo polyteistické. Významní bohové:

– Amon – bůh stvořitel, většinou uctíván jako nejvyšší bůh
– Re – bůh slunce, posvátné zvíře skarabeus
– Usír (Osiris) – bůh podsvětí
– Hor – bůh nebes. Posvátné zvíře sokol, na zemi vtělen do faraona.
– Hathor – bohyně nebe a lásky
– Eset – bohyně nebes
– Sutech – negativní božstvo, ztělesnění zla.

Uctíváno spoustu dalších bohů a posvátných zvířat (býk, krokodýl, ibis, kočka, kráva…)

V čele egyptského státu stál faraon. Byl ztělesněním boha Hora, bůh v lidské podobě. Za hlavní manželku si většinou bral vlastní sestru (aby se neředila božská krev – s ní měl následníka), vedle ní pak měl spoustu žen vedlejších.

Celkem vládlo ve starověkém Egyptě během 3000 let 31 dynastií (podle Součka – někdy jiné dělení dynastií a jiný počet). Kromě faraona měli významné postavení i kněží (obzvláště kněží nejvyššího boha Amona), dále vysoká šlechta, úředníci, vojenští hodnostáři.

• K horní vrstvě společnosti se ještě počítali písaři, v podstatě nižší úředníci, kteří uměli číst a psát (číst uměli v Egyptě přibližně jeden až dva lidé ze sta).
• Spodní vrstvu pak tvořili řemeslníci, obchodníci a především zemědělci, jejichž postavení se téměř blížilo postavení otroků.
• V Egyptě byli i otroci, nebylo jich ale mnoho. Ženy měly v Egyptě rovnoprávné postavení, mohly i vládnout!

Archaické (raně dynastické) období (3000 – 2700 př.n.l.)

Kolem 3000 př.n.l. – sjednocení Horního (jih) a Dolního (sever – hlavně nilská delta) Egypta v jednotný stát. Sjednotil ho farao Meni (též Menej, Narmer) a založil 1. dynastii. Meni byl vládcem Horního Egypta, dobyl Dolní Egypt a zabil jeho vládce. Založil hlavní město Mennofer (řecky Memfis – dnes jižní předměstí Káhiry) v Dolním Egyptě. Od této doby používají faraoni sjednoceného Egypta dvojitou korunu (bílá – Horní Egypt, červená – dolní Egypt). Během archaického období se Egypt konsoliduje a upevňuje (vládne 1. a 2. dynastie).

Obecně: během hlavních období (Stará, Střední, Nová říše) je Egypt jednotný, v přechodných obdobích vždy došlo k dočasnému rozpadu či cizí okupaci.

Stará říše (2700 – 2180 př.n.l.)

Hlavním městem je stále Mennofer. Vládnou faraoni 3.-6. dynastie. Starou říši založil první panovník 3. dynastie, farao Džoser. Zahájil stavbu pyramid – první Džoserova pyramida v Sakkáře byla stupňovitá.

Pyramidy v Gíze postavili panovníci 4. dynastie Chufu (Cheops), Rachef (Chefrén) a Menkauré (Mykerínos – první jméno je vždy egyptské, v závorce řecké). (Více o pyramidách v kultuře Egypta)

Stará říše se administrativně dělila na nomy (1. pád j.č. „nomos“) – kraje.

První přechodné období (2180 – 2000 př.n.l.)

Stará říše zanikla. Úpadek ústřední moci, povstání chudiny, chaos. Otřesy postihly hlavně Dolní Egypt.

Střední říše (2000 – 1800 př.n.l.)

Chaos byl mnohem menší v Horním Egyptě → odtud vzešla obnova říše. Hlavním městem se stal Veset (řecky Théby – dnes Luxor, arabsky al-Uqsur) v Horním Egyptě.

Druhé přechodné období (1800 – 1540 př.n.l.)

Do Egypta vpadli Hyksósové, kočovní Semité. Dobyli a obsadili Dolní Egypt. Horní Egypt nebyl ovládán přímo, ale musel Hyksósům odvádět poplatky. Hyksósové měli lepší zbraně – bronzové meče, luky a především koně a válečné vozy – tento druh válčení dříve Egypťané neznali!

Nová říše (1540 – 1080 př.n.l.)

Vrcholné období egyptských dějin! Obnova země opět vzešla z Horního Egypta. Farao Ahmose převzal taktiku a zbraně Hyksósů, porazil je, vyhnal z Egypta a Egypt tak znovu sjednotil. Hlavním městem byl i v Nové říši Veset (Théby). Veset byl na pravém břehu Nilu, na druhém břehu bylo zřízeno královské pohřebiště – Údolí králů (skalní hrobky).

• Hatšepsovet (Hatšepsut) – vládla v 15. stol. př.n.l. Zpočátku vládla jen jako regentka za svého syna Thutmose III. Když ale Thutmose dospěl, odmítla mu předat vládu a vládla samostatně 22 let. Nechala si postavit zádušní chrám u Údolí králů – Dér el-Bahrí.
• Thutmose III. – 15. stol.př.n.l. – syn Hatšepsovet. Nakonec se mu podařilo matku svrhnout (1468 př.n.l. – Kronika lidstva). Hned na to Hatšepsovet zemřela (ve stejném roce). Thutmose ji pronásledoval i po smrti – dal odstranit všechny její sochy a vymazat její jméno ze všech nápisů (sochy jí zaručovaly posmrtný život, i toho jí chtěl zbavit!). Thutmose III. byl veliký válečník, za jeho vlády dosáhl Egypt největší rozlohy ve své historii. K Egyptu patřila i Sýrie, Palestina a Núbie, Thutmose pronikl až k Eufratu.
• Amenhotep IV. (Achnaton) – 14. stol. př.n.l. Nelíbil se  mu růst moci Amonových kněží ve Vesetu. Udělal proto radikální náboženskou reformu – zakázal uctívat Amona a všechny ostatní bohy, zavedl monoteismus – jediný bůh slunečního kotouče Aton. Sám si změnil jméno na Achnaton („prospěšný Atonovi“). Založil severně od Vesetu nové hlavní město – Achetaton. Jeho manželkou byla Nefertiti, byla pokládána za nejkrásnější Egypťanku. Po jeho smrti bylo město Achetaton opuštěno a opět bylo obnoveno původní náboženství.
• Tutanchamon – syn Amenhotepa IV. Vcelku bezvýznamný panovník, který vlastně ani samostatně nevládl (vládl za něj Haremheb).  Původně se jmenoval Tutanchaton, po smrti svého otce ale nastoupil na trůn jako Tutanchamon a došlo opět k nastolení původního náboženství. Zemřel ve věku pouhých 18-20 let.
• Ramesse (Ramses) II. (Veliký) – 13. stol. př.n.l.

1285 př.n.l. – bitva u Kadeše (na řece Orontés v Sýrii) s Chetity (král Chattušiliš). Skončila nerozhodně. První dochovaná mírová smlouva v dějinách, obě velmoci si rozdělily sféry vlivu. Ramesse II. si vzal dceru chetitského krále. Tuto smlouvu ani jeden z panovníků nikdy neporušil!

Ramesse II. byl velký stavitel. Nechal postavit např. chrám v Abu Simbelu a Ramesseum (vlastní zádušní chrám) ve Vesetu. Vládnul přes 60 let, dožil se věku kolem 100 let!

Kolem roku 1200 př.n.l. – invaze „mořských národů“  – původ těchto kmenů je nejasný. Egypt postupně ztrácí mimoegyptské državy. Samotný Egypt byl výrazně oslaben.

Třetí přechodné období (1080 př.n.l. – 700 př.n.l.)

Jednotný egyptský stát se opět rozpadá.

Pozdní doba (700 -332 př.n.l.)

Celkově je pozdní doba dobou úpadku Egypta, většinu tohoto období vládnou v Egyptě cizinci. V 7. století př.n.l. byl Egypt dočasně připojen k novoasyrské říši (král Assarhadon)

•    525 př.n.l. – perský král Kambýsés dobyl Egypt (bitva u Pelusie) a připojil ho k Perské říši. V Egyptě již poté ve starověku nikdy nevládla egyptská dynastie!
•    332 př.n.l. – Alexandr Veliký dobyl Egypt na Peršanech. Byl vítán jako osvoboditel. V oáze Siwa ho egyptští kněží prohlásili za syna boha Amona.

Helénistické období (332 – 30 př.n.l.)

Po smrti Alexandra Velikého (323 př.n.l.) vládne v Egyptě dynastie Ptolemaiovců. Zakladatelem dynastie byl Ptolemaios I. Sótér („Zachránce“). Ptolemaiovci vytvořili poslední egyptskou dynastii. Ptolemaiovci byli Makedonci, přinesli ale do Egypta řeckou kulturu.

Helénismus – splynutí řeckých a orientálních prvků. Velký rozvoj věd a umění. Hlavním městem byla Alexandrie, založená Alexandrem Velikým (roku 331 př.n.l.). Byla zde obrovská knihovna a maják na ostrově Faru (7. div světa). Poslední vládkyní samostatného Egypta byla Kleopatra VII. – spojila se s Antoniem proti Octavianovi. Byli Octavianem poraženi v námořní bitvě u Aktia (31 př.n.l.).

30 př.n.l. – Kleopatra VII. spáchala sebevraždu (kobra). Egypt připojen k římské říši. Konec nezávislosti Egypta, konec helénismu (zanikla tím zároveň poslední říše Alexandrových diadochů).

Kultura a Vzdělanost Starověkého Egypta

Egyptské písmo – 3 vývojové fáze

Hieroglyfy – obrázkové písmo. Nejstarší a nejpoužívanější egyptské písmo. Klíčem k rozluštění byl nález rosettské desky během Napoleonovy vojenské výpravy do Egypta. Nalezena ve městě Rosetta (arabsky Rašíd – město v deltě Nilu). Na desce byl stejný nápis v hieroglyfech i v řecké alfabetě (+ ještě v dalším egyptském písmu – démotickém). Deska byla z helénistického období, kdy se v Egyptě používalo egyptské i řecké písmo.

Napoleon v Egyptě řekl při pohledu na pyramidy: „Vojáci! Čtyřicet století hledí na Vás“. Napoleonovou výpravou – vojensky ovšem neúspěšnou – začíná systematický zájem Evropanů o dějiny starověkého Egypta.

Na základě rosettské desky rozluštil hieroglyfy Francouz Jean Francois Champollion (v roce 1822 – na základě kartuší – jména panovníků v oválech).

V Egyptě se psalo na kámen (vytesané nápisy) a na papyrus (vyráběl se ze stvolů stejnojmenné rostliny – odtud slovo papír) inkoustem z ořechů.

Hieratické písmo – vznikly zjednodušením hieroglyfů, jakési „psací hieroglyfy“.

Démotické písmo – vzniklo dalším zjednodušením hieratického písma. Používalo se pro běžnou potřebu, pro „lid“ (řecky démos, „lid“ byl ovšem většinou negramotný, číst a psát uměli 1-2 lidé ze sta). Nikdy se nepoužívalo pro náboženské účely, k tomu sloužily posvátné hieroglyfy.

Původně platilo 1 znak = 1 slovo. Později se ale používalo zjednodušené písmo i pro záznam hlásek. Z egyptského písma se vyvinulo písmo fénické, naše písmo je egyptského původu!

Fénické písmo se vyvinulo z egyptského. Z jeho poslední fáze – démotického – se nejdříve vyvinulo asi v polovině 2. tisíciletí př.n.l. písmo sinajské, z něj pak asi o 200-300 let později písmo fénické – nejstarší nápisy ve fénickém písmu pochází ze 12. století př.n.l. Naše písmo – latinka,  je tedy egyptského původu!!! Některá naše písmena – např. H, M a O, jsou dodnes podobná egyptským hieroglyfům!!! viz učebnice – „Čornej“

Starověká egyptština – byl to semitský jazyk! Poslední vývojová fáze egyptštiny (jazyka, ne písma!) byla koptština – dodnes je používána kopty v Egyptě jako posvátný bohoslužebný jazyk!

Architektura starověkého Egypta

Pyramidy

Pyramidy – hrobky faraonů Staré říše. Všechny byly vykradeny už ve starověku.

• Džoserova pyramida v Sakkáře – nejstarší, kolem roku 2650 př.n.l. Džoser byl první panovník Staré říše. Stupňovitá. Stavitel Imhotep – první architekt v dějinách, kterého známe jménem. Půdorys této pyramidy není čtvercový! – 125×115 metrů, výška 61 metrů, 6 stupňů.
• Pyramidy v Gíze – tři pyramidy – Cheopsova (Chufuova), Chefrénova (Rachefova) a Mykerínova (Menkaurého – první slovo řecké, druhé egyptské). První div světa.
  • Cheopsova pyramida – původní výška 147 metrů, dnes 137 metrů, nemá špičku. Strana 230 metrů. Na její stavbu bylo použito 2.25 milionu kvádrů, jeden kvádr váží přibližně 3 tuny.
  • Chefrénova pyramida – původní výška 143,5 metru, dnes 136,5 metru. Vypadá vyšší. Má zbytky obložení.

Pyramidy nestavěli otroci (posvátné stavby!), nýbrž svobodní rolníci v době záplav a sucha, kdy nepracovali na polích. V Gíze je dále sfinga (socha s tělem lva a hlavou člověka). Kromě pyramid se stavěly i menší hrobky pro velmože – mastaby.

Za Nové říše se faraoni nechávali pohřbívat v Údolí králů (u Luxoru) – všechny hroby vykradeny už ve starověku, až na jeden →

Tutanchamon – jeho hrob objevil ho britský archeolog Howard Carter (1922).  Vše, co v hrobce našel, je vystaveno v Egyptském muzeu v Káhiře. Asi nejslavnější archeologický objev všech dob (vedle objevení Tróje). Tutanchamon byl jinak celkem bezvýznamný panovník…

Chrámy

• Luxor – dva chrámy:
  • „Luxor“ – přímo ve městě
  • Karnak – na předměstí Luxoru (dříve Veset – Théby). Amonův chrám, jeden z největších na světě (z doby Nové říše).
• Dér el-Bahrí – zádušní chrám královny Hatšepsovet (Hatšepsut), napůl vytesán ve skále. Leží kousek od Údolí králů. (17.11.1997 teroristický útok, 58 mrtvých – nejvíc mrtvých turistů ze Švýcarska a Německa)
• Abu Simbel – u Asuánské přehrady. Nechal ho postavit Ramesse II. ve 13. stol. př.n.l. V letech 1964 – 1968 rozřezán a přemístěn o kus výše kvůli stavbě Asuánské přehrady.

Další významné chrámy jsou například v Edfu, Kom Ombo, Amarně, na ostrově Philae u Asuánu (rovněž přemístěn kvůli stavbě přehrady)…

Maják na ostrově Faros – 7. div světa, stál v Alexandrii za Ptolemaiovců, nedochoval se. Jeho výška byla 140-180 metrů (různé údaje). Nechal ho postavit Ptolemaios I. Sótér. V Alexandrii byl za Ptolemaiovců obrovský rozvoj vědy a umění, velká knihovna (viz též Řecko – helénismus) – už je to spíše řecká než egyptská kultura.

Další vědy a umění

• Mumifikace – pro získání nesmrtelnosti je třeba uchovat tělo, nebo postačí i vytvořit sochu nebo obraz zemřelého (proto Thutmose III. ničil sochy i obrazy své matky, chtěl ji zbavit nesmrtelnosti – proto bylo zohavení mrtvoly v Egyptě horší zločin než vražda!).
  • chudí – tělo jen vysušeno v pouštním písku (přirozená mumifikace).
  • bohatí – vnitřnosti odstraněny a vloženy do zvláštních nádob (kanopy). Srdce ale muselo zůstat v těle (bylo váženo po smrti na vahách při posledním soudu). Tělo bylo vymýváno bylinnými směsmi. Pak se tělo naložilo do hydroxidu sodného (tím se vysušilo).
• Lékařství – mimořádně vynikající! Měli i specialisty – zubaře, gynekology, oční lékaře, chirurgy. Dokázali léčit zlomeniny, uměli trepanovat lebku – operace mozku!!! (používali k tomu obsidiánové nože, obsidián je přírodní sopečně sklo, mimořádně ostré).
• Literatura – nejznámějším dílem je asi Kniha mrtvých. Dále četné oslavné básně (ódy) na počest bohů – óda na Slunce, óda na Nil.
• Kalendář – Na rozdíl od Mezopotámie používali solární kalendář! Potřebovali ho proto, aby se jim neposouvala roční období – určovali podle něj pravidelné nilské záplavy (velkou roli v kalendáři hrály i východy hvězdy Sirius). Rok měl 12 měsíců po 30 dnech, na konci roku přidali 5 dní navíc. Egyptský kalendář převzal, upravil a prosadil v Římě Caesar (juliánský kalendář).
• Matematika – desítková soustava
• Egyptologie – věda zabývající se starověkým Egyptem. Česká egyptologie má světovou úroveň, při UK funguje Český egyptologický ústav. Zakladatelem české egyptologie byl František Lexa († 1960), dále Zbyněk Žába († 1971) a v současnosti Miroslav Verner – vede vykopávky v Abúsíru.

Starověká Indie

Dějiny Indie

Starověká Indie = zhruba území dnešních států Indie, Pákistán a Bangladéš. Velké řeky – Indus, Ganga, Brahmaputra.

Harappská kultura (též protoindická civilizace) – 2300-1500 př.n.l. Vzkvétající města v povodí řeky Indus, na území dnešního Pákistánu (Harappa, Mohendžodaro). Města měla vodovody, kanalizaci, splachovací záchody! Používali protoindické písmo – dodnes nerozluštěno. Tuto kulturu vytvořilo pravděpodobně drávidské obyvatelstvo, tmavší pleti (míšenci europoidní a australoidní rasy), později vytlačeni Árijci na jih Indie, zde žijí dodnes (Drávidové jsou jazyková rodina – patří sem například tamilština).

Kolem roku 1500 př.n.l. – příchod Árjů (Árijců) „Árjové“ znamená urození, vznešení. Indoevropané,  světlé barvy pleti, původně pastevci na nižším stupni civilizačního vývoje. Přišli asi z jižního Ruska přes Írán. Tam část zůstala a část vtrhla do Indie. Přinesli si s sebou posvátné texty – védy (cca 1200 – 600 př.n.l. je tzv. védské období). Zatlačili původní obyvatelstvo na jih. Postupně se usadili.

Celá Indie se nikdy sama zcela nesjednotila, to se podařilo až Britům. Vznikla zde celá řada království (král = rádža).

Náboženství a společnost v Indii

Brahmanismus – vznikl smíšením náboženství původního obyvatelstva s náboženstvím Árjů (védy). Brahmanismus bylo polyteistické náboženství. Později, ve středověku, se z něj vyvinul hinduismus, základy podobné.

Posvátné eposy Mahábhárata a Rámájana, dodnes posvátné texty hinduismu. Posvátným jazykem starověké Indie byl sanskrt (něco jako „latina“ – dnes mrtvý jazyk).

Varny: Společnost byla rozdělena na varny (kasty). Ze 4 základních varen vzniklo ve středověku stovky kast, fungují dodnes. Hinduismus nevyznává rovnost lidí! Za svoje postavení si člověk může sám – díky skutkům v minulých životech.

• bráhmáni – kněží
• kšatrijové – bojovníci
• vaišjové – pastevci, obchodníci, řemeslníci
• šúdrové – rolníci a sluhové, téměř na úrovni otroků

Mimo kastovní systém stojí nedotknutelní – metaři, žebráci… – nesmí se jich nikdo ani dotknout, aby se rituálně neznečistil.

Víra v reinkarnaci – převtělování duší. Každý člověk má karmu (něco jako „účet“), kam se mu zapisují dobré a špatné skutky. Podle karmy se pak převtělí v příštím životě v lepší kastu, horší kastu nebo dokonce ve zvíře.

Tři hlavní hinduističtí bohové jsou Brahma (první stvořitel), Višnu (udržovatel) a Šiva (ničitel a znovustvořitel).

Buddhismus – zakladatel Siddhártha Gautama, přijal jméno Buddha („Probuzený“). Žil v 6.-5. století př.n.l. (563-483 Souček). Příčinou utrpení je touha. Víra v rovnost lidí. Hlavním cílem člověka je dosažení nirvány – stavu věčné blaženosti, kdy se člověk osvobodí od koloběhu reinkarnací. Buddhismus vznikl v Indii, nakonec byl ale z Indie vytlačen hinduismem a islámem, prosadil se hlavně v jižní, jihovýchodní a východní Asii…

Král („císař“) Ašóka – vládl ve 3. století př.n.l. Zpočátku prý vládl velmi krutě, pak ale přejal buddhismus a stal se z něj spravedlivý a laskavý vládce. Za něj největší rozmach buddhismu v Indii. Ašóka sjednotil téměř celou Indii kromě jihu. To se znovu téměř podařilo až Velkým Mogulům a zcela až Britům.

Džinismus – zakladatel Mahávíra (též Džinna), Buddhův současník – žil v 6. a 5. století př.n.l. (540-468 Souček). Podobně jako buddhismus věří, že se lze osvobodit z koloběhu reinkarnací. Přehnaná úcta ke všemu živému (košťátka – zametají cestičky, roušky – aby nevdechli hmyz, striktní vegetariáni). Dnes tvoří v Indii jen asi 0,5 % obyvatelstva (nezískal si popularitu mezi rolníky – „zabíjení“ se v zemědělství prakticky nelze zcela vyhnout, nepraktické).

Kultura Indie

• Vlastní písmo – dnes mnoho druhů indického písma. Indická (hinduistická) kultura expandovala hlavně do JV Asie – dodnes je hinduismus na Bali (a převažuje v Nepálu). Indický původ má i písmo v Barmě, Thajsku, Kambodži, Laosu (a v Nepálu).
• Kambodža – středověk – Khmerská říše (Angkor Vat) – byla hinduistická (kromě pozdního období)!
• Hinduismus byl nakonec z JV Asie vytlačen buddhismem a islámem.
• Matematika – používali desítkovou soustavu, vynalezli nulu. Uměli vypočítat π, znali i Pythagorovu větu. Naše číslice jsou indického původu! Říká se jim „arabské“ – přejaty (a upraveny) od Arabů, ti je přejali od Indů.
• Šachy –  vznikly v Indii, rovněž se dostaly do Evropy prostřednictvím Arabů.
• Jóga – duševní a tělesná cvičení, vychází z hinduismu.
• Lékařství – znali plastickou chirurgii (náhrady nosu, uší, rtů), požívali i císařský řez.
• (kámásútra – indického původu)

Starověká Čína

Dějiny Číny

Dvě velké řeky:

• Chuang-che   (Huang He – Žlutá řeka)
• Jang-c´-ťiang   (Chang Jiang – Dlouhá řeka)

Důležitější byla Chuang-che – kolem roku 2000 př.n.l. či dříve (řada panovníků je zmiňována i dříve, není však spolehlivě historicky doložena) vznikly v jejím povodí první státní útvary.

Čína nebyla většinu své historie jednotným státem. Byla rozdrobená na řadu státečků. Sama se označovala jako „říše Středu“.  V čele států stáli králové, později v čele Číny císař – „Syn nebes“. U moci se vystřídaly od starověku až do roku 1911 spousty dynastií.

221 př.n.l. – sjednocení Číny. Jing Čeng (Čchin) sjednotil poprvé celou Čínu v jednotný centralizovaný stát. Udělil si sám titul „První císař“. Založil dynastii Čchin (jméno císaře i dynastie), od slova „Čchin“ je rovněž odvozen název „Čína“. (Jing Čeng vládnul celkově 246-210 př.n.l., ale až od roku 221 př.n.l. celé Číně). Císař Čchin zavedl jednotné míry a váhy, jednotné písmo a zákony. Začal se stavbou Velké čínské zdi. Nechal se pohřbít s hliněnou (terakotovou) armádou – několik tisíc soch (6000-7000) vojáků, nalezeno v roce 1974 u města Xian (Sian).

Největší rozlohy dosáhla Čína za dynastie Chan (206 př.n.l.-220 n.l.). Většinu dalšího vývoje však byla rozdělena na mnoho států, moc císaře byla víceméně formální. Chanové = Číňané (dnešní čínský název pro čínskou národnost!).

Náboženství (filosofie) v Číně – Taoismus, Konfucianismus

Taoismus

• tao = „cesta“, obsah učení
• princip jin (země, žena, tma, smrt, sever) a jang (nebe, muž, světlo, život, jih) – jednota protikladů.

Zakladatelem taoismu byl Lao-c‘ („Starý mistr“), žil asi v 6. století př.n.l. Je pokládán za autora základního díla taoismu  –  Tao-te-ťing („Kniha o cestě a ctnosti“). Dílo však bylo sepsáno až po jeho smrti.

•    „Ten, kdo ví, nemluví, ten kdo mluví, neví.“
•    „Ten kdo zná druhého, je inteligentní, ten kdo zná sám sebe, je osvícený.“ – Lao-c´

Konfuciánství (konfucianismus)

Stejně jako taoismus je to spíše filosofie než náboženství. Zakladatelem byl Konfucius (Kchung-fu-c‘ – „mistr Kung“). Žil v 6.-5. století př.n.l. (současník Buddhy, Lao-c‘ , Mahávíry i Zarathuštry). Podle legendy se Lao-c‘ i Konfucius setkali. Konfucius napsal knihu Hovory (Konfuciovy) – shrnuje jeho učení formou rozhovorů Konfucia s jeho žáky.

Zásady konfucianismu: dodržování pravidel podřízenosti (děti vůči rodičům, žena vůči muži, mladší vůči starším), uctívání předků (každá konfuciánská rodina má doma oltářík s obrazy či fotografiemi předků). Konfucius byl velký humanista, jeho učení je v Číňanech hluboce zakořeněno.

•    Výrok jednoho čínského vědce: „Každý Číňan je konfucián, jinak není Číňan.“
•   „Být sám sebou, aniž by člověk zapomínal na ostatní“
•    „Dobrý člověk není nikdy sám“, Konfucius

Později se do Číny rozšířil buddhismus, jediné cizí náboženství, které se v Číně ve větší míře uchytilo. Dnes je v Číně většinou synkretismus – všechna náboženství splývají, vyznávána najednou (všechna tři původně spíše filosofie, základem učení není víra v Boha).

Kultura a vzdělanost Číny

• Písmo – mimořádně významné pro kulturní identitu Číňanů. Čínština vlastně není jednotný jazyk (spoustu dialektů či spíše samostatných jazyků, spisovná – mandarínská čínština, je z okolí Pekingu, ale vedle toho kantonské, šangchajské a spoustu dalších nářečí, vůbec si navzájem nerozumí!), ale má stejné písmo. Čínské znaky se vyvinuly z obrázkového písma. Je to pojmové písmo, přibližně platí 1 znak = 1 slovo. Nejdéle nepřetržitě používané písmo na světě! Pro běžnou potřebu je třeba se naučit asi 2000 znaků. Původně se písmo psalo shora dolů, dnes Číňané píšou po řádcích.
• Velká čínská zeď – délka 3000-10000 km! (nejčastější údaje jsou cca 6000-7000 km). Začal ji stavět císař Čchin (respektive ten spojil několik menších zdí, vytvořených již dříve, v jeden celek), stavěla se až do 16. století n.l. Postavena proti kočovným kmenům ze severu (Hunové a spol.). Každých několik set metrů je věž, celkově je věží asi 25000! Šířka asi 7-8 metrů u paty, v koruně 5 metrů, výška 6-10 metrů.

Čínské vynálezy

Číňané měli technologický náskok, ale díky uzavřenosti před světem ho nakonec ztratili.

• Hedvábí – bourec morušový (vyrábí se z kokonů larev motýla) – čínské státní tajemství, vývoz vajíček bource morušového se trestal smrtí! Číňané bohatli na prodeji hedvábí, po legendární Hedvábné stezce se dováželo už do antického Říma.  Nakonec prozrazeno.
• Papír – dělal se z kaše – směsi bambusu, hedvábí a kůry stromů.
• Porcelán – vyrábí se vypálením za vysokých teplot z kaolínu.

Tyto vynálezy vynalezeny už ve starověku! Ze středověku pak pochází: kompas, střelný prach, papírové peníze, knihtisk (v Číně zaveden až v 11. stol.n.l.).

Datum poslední aktualizace: 19.4.2018

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis I. (pravěk a starověk). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 2.díl – Mezopotámie – Blízký Východ ve Starověku. Po tomto díle následuje Starověké Řecko I. – Řecké báje, Kréta, Sparta, Athény