Starověký Egypt - Historie Země

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis I. (pravěk a starověk). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 2.díl – Mezopotámie – Blízký Východ ve Starověku. Po tomto díle následuje Starověká Indie.

Co se v článku dozvíte

Politický vývoj starověkého Egypta

Nil – Životodárná řeka

Nil byl klíčovou součástí života starověkých Egypťanů. Osídlené bylo pouze údolí Nilu a nilská delta, zatímco okolní oblasti byly převážně pouštní. Důležitou roli hrály i oázy, přičemž nejvýznamnější z nich byla Fajjúm, napájená přímo z Nilu. Pravidelné záplavy Nilu přinášely úrodné bahno, které bylo základem pro zemědělství. Po výstavbě Asuánské přehrady však záplavy ustaly. Hlavními pěstovanými plodinami byly obilí (pšenice, ječmen), luštěniny (čočka) a datle.

Náboženství ve starověkém Egyptě

Starověký Egypt byl polyteistickou společností s mnoha významnými bohy, kteří hráli klíčovou roli v každodenním životě. Mezi nejvýznamnější bohy patřili:

Amon: bůh stvořitel, většinou uctívaný jako nejvyšší bůh.
Re: bůh slunce, jehož posvátným zvířetem byl skarabeus.
Usír (Osiris): bůh podsvětí.
Hor: bůh nebes, jehož posvátným zvířetem byl sokol. Na zemi byl vtělen do faraona.
Hathor: bohyně nebe a lásky.
Eset: bohyně nebes.
Sutech: negativní božstvo představující zlo.

Kromě těchto bohů bylo uctíváno mnoho dalších božstev a posvátných zvířat, jako byli býk, krokodýl, ibis, kočka a kráva.

Faraon a společenská hierarchie

V čele starověkého Egypta stál faraon, který byl považován za vtělení boha Hora, tedy boha v lidské podobě. Aby se zachovala „božská krev“, bral si faraon za hlavní manželku často svou sestru. S ní měl následníka, ale vedle ní měl mnoho dalších vedlejších manželek.

Společenská struktura

Během 3000 let staroegyptské historie vládlo celkem 31 dynastií. Vedle faraona měli významné postavení také kněží, zejména ti, kteří sloužili bohu Amonovi, vysoká šlechta, úředníci a vojenští hodnostáři.

Nižší vrstvy společnosti tvořili písaři, kteří díky své schopnosti číst a psát zastávali roli nižších úředníků. Čtení a psaní ovládali pouze 1–2 lidé ze sta.

Spodní vrstvy společnosti tvořili řemeslníci, obchodníci a zemědělci. Jejich postavení se blížilo postavení otroků, i když otroků v Egyptě nebylo mnoho. Ženy v Egyptě měly poměrně rovnoprávné postavení a mohly dokonce i vládnout.

Archaické období (3000–2700 př. n. l.)

Sjednocení Horního a Dolního Egypta

Kolem roku 3000 př. n. l. došlo ke sjednocení Horního (jih) a Dolního (sever, hlavně nilská delta) Egypta v jednotný stát. Tento proces vedl faraon Meni (též známý jako Menej nebo Narmer), vládce Horního Egypta, který dobyl Dolní Egypt a zabil jeho vládce.

Meni založil první egyptskou dynastii a vybudoval hlavní město Mennofer (řecky Memfis, dnes jižní předměstí Káhiry) v Dolním Egyptě. Od této doby nosili faraoni sjednoceného Egypta dvojitou korunu – bílá koruna symbolizovala Horní Egypt, červená Dolní Egypt.

V archaickém období, během vlády 1. a 2. dynastie, se Egypt sjednotil a upevňoval svou správu. Tento proces položil základy pro další vývoj egyptské říše.

Stará říše (2700–2180 př. n. l.)

Rozkvět za vlády faraonů 3.–6. dynastie

Hlavním městem zůstával Mennofer. Starou říši založil první panovník 3. dynastie, faraon Džoser, který zahájil výstavbu pyramid. První Džoserova pyramida v Sakkáře byla stupňovitá a položila základní kámen pro rozvoj pyramidového stavitelství.

Pyramidy v Gíze byly postaveny za vlády panovníků 4. dynastie:

Chufu (Cheops): Velká pyramida.
Rachef (Chefrén): Střední pyramida.
Menkauré (Mykerínos): Nejmenší pyramida.

Správní struktura a nomy

Starověký Egypt byl administrativně rozdělen na nomy (kraje), což umožnilo efektivní správu a organizaci říše.

První přechodné období (2180–2000 př. n. l.)

Rozpad Staré říše

Stará říše zanikla kvůli úpadku ústřední moci, povstání chudiny a celkovému chaosu. Tyto otřesy postihly zejména Dolní Egypt, což vedlo k období decentralizace a nestability.

Střední říše (2000–1800 př. n. l.)

Obnova z Horního Egypta

Chaos byl mnohem méně výrazný v Horním Egyptě, což umožnilo obnovu říše. Hlavním městem se stal Veset (řecky Théby, dnes Luxor). Toto období bylo charakteristické obnovením stability a rozvojem kultury.

Druhé přechodné období (1800–1540 př. n. l.)

Invaze Hyksósů

Do Egypta vpadli Hyksósové, kočovní Semité, kteří obsadili Dolní Egypt. Horní Egypt nebyl přímo ovládán, ale musel Hyksósům odvádět poplatky.

H3: Technologická převaha Hyksósů

Hyksósové disponovali pokročilými válečnými technologiemi, jako byly:

Bronzové meče a luky.
Koně a válečné vozy, které Egypťané do té doby neznali.

Nová říše (1540–1080 př. n. l.)

Obnova a sjednocení Egypta

Nová říše představuje vrcholné období egyptských dějin. Proces obnovy opět vzešel z Horního Egypta, kde faraon Ahmose převzal válečné taktiky a zbraně Hyksósů. Porazil je, vyhnal z Egypta a znovu sjednotil zemi. Hlavním městem byl Veset (Théby), který se stal centrem moci. Na protilehlém břehu Nilu bylo vybudováno Údolí králů, kde se nacházely skalní hrobky královské rodiny.

Významní faraoni Nové říše

Hatšepsovet (Hatšepsut)

15. stol. př. n. l.: Vládla zpočátku jako regentka za svého syna Thutmose III. Když však Thutmose dospěl, odmítla mu předat vládu a vládla samostatně 22 let.
Nechala postavit svůj zádušní chrám v Dér el-Bahrí, nedaleko Údolí králů.

Thutmose III.

15. stol. př. n. l.: Syn Hatšepsovet. Po jejím svržení (1468 př. n. l.) převzal vládu a pronásledoval ji i po smrti – nechal odstranit její sochy a vymazat její jméno z nápisů.
Válečné úspěchy: Za jeho vlády dosáhl Egypt největší rozlohy. Pod jeho kontrolu spadaly Sýrie, Palestina a Núbie. Výpravy vedly až k řece Eufrat.

Amenhotep IV. (Achnaton)

14. stol. př. n. l.: Provedl náboženskou reformu. Zakázal uctívat boha Amona a všechny ostatní bohy, čímž zavedl monoteismus. Uctíval jediného boha Atona (sluneční kotouč).
Založil nové hlavní město Achetaton (severně od Vesetu).
Jeho manželkou byla Nefertiti, známá svou krásou.
Po jeho smrti bylo město opuštěno a původní náboženství bylo obnoveno.

Tutanchamon

Syn Amenhotepa IV., jeho původní jméno bylo Tutanchaton. Po smrti otce však obnovil uctívání původních bohů a přijal jméno Tutanchamon.
Zemřel ve věku 18–20 let. Ačkoliv nebyl příliš významným panovníkem, jeho hrobka byla objevena neporušená, což poskytlo unikátní pohled na staroegyptskou kulturu.
Hrobka byla objevena v roce 1922 britským archeologem Howardem Carterem. Objev je považován za jeden z nejslavnějších v historii archeologie.

Ramesse II. (Veliký)

- 13. stol. př. n. l.: Jeden z nejvýznamnějších faraonů. 1285 př. n. l. vedl bitvu u Kadeše proti Chetitům, která skončila nerozhodně.
- První mírová smlouva v dějinách: Egypt a Chetité si rozdělili sféry vlivu. Ramesse II. si vzal dceru chetitského krále, čímž utvrdil mír.

Stavitelské úspěchy:

- Chrám v Abu Simbelu.
- Ramesseum (zádušní chrám ve Vesetu).
Vládnul více než 60 let a dožil se věku přibližně 100 let.

Konec Nové říše

Kolem roku 1200 př. n. l. čelil Egypt invazi tzv. mořských národů, jejichž původ je nejasný. Tato invaze vedla k oslabení Egypta a postupné ztrátě mimoegyptských území. V důsledku toho byla země výrazně oslabena a blížila se ke konci své éry dominance.

Třetí přechodné období (1080–700 př. n. l.)

Během třetího přechodného období se Egypt opět rozpadl na menší regiony a přestal fungovat jako jednotný stát. Politická moc byla rozdrobená mezi lokální vládce, což vedlo k oslabení centrální vlády.

Pozdní doba (700–332 př. n. l.)

Období úpadku a cizí nadvlády

Pozdní doba představuje období úpadku Egypta, kdy většinu času vládli zemi cizinci. V 7. století př. n. l. byl Egypt dočasně připojen k novoasyrské říši za vlády krále Assarhadona.

Perská nadvláda

525 př. n. l.: Perský král Kambýsés dobyl Egypt v bitvě u Pelusie a připojil ho k Perské říši.
Od této chvíle již ve starověkém Egyptě nikdy nevládla egyptská dynastie.

Dobytí Alexandrem Velikým

332 př. n. l.: Alexandr Veliký dobyl Egypt na Peršanech. Egypťané ho přivítali jako osvoboditele.
V oáze Siwa ho egyptští kněží prohlásili za syna boha Amona, čímž získal božský status.

Helénistické období (332–30 př. n. l.)

Dynastie Ptolemaiovců

Po smrti Alexandra Velikého (323 př. n. l.) převzala vládu v Egyptě dynastie Ptolemaiovců, která vytvořila poslední egyptskou dynastii.

Zakladatelem dynastie byl Ptolemaios I. Sótér („Zachránce“), jeden z generálů Alexandra Velikého.
Ptolemaiovci byli Makedonci, kteří přinesli do Egypta řeckou kulturu.

Helénismus a rozvoj kultury

Helénismus představoval splynutí řeckých a orientálních prvků, což vedlo k velkému rozvoji věd a umění.

Alexandrie (založena Alexandrem Velikým roku 331 př. n. l.) byla hlavním městem.
- Nacházela se zde obrovská knihovna, považovaná za centrum vzdělanosti.
- Maják na ostrově Faru, jeden ze 7 divů světa.

Kleopatra VII. a konec helénistického Egypta

Kleopatra VII. byla poslední vládnoucí panovnicí samostatného Egypta. Spojila se s Markem Antoniem, aby se postavili proti Octavianovi.
31 př. n. l.: Octavian porazil Kleopatru a Antonia v námořní bitvě u Aktia.
30 př. n. l.: Kleopatra spáchala sebevraždu (údajně pomocí kobry). Tím byl Egypt připojen k římské říši.

Konec nezávislosti Egypta

Připojením k římské říši v roce 30 př. n. l. skončila nezávislost Egypta i helénismus.
Tím zanikla zároveň poslední z říší Alexandrových diadochů.

Kultura a vzdělanost starověkého Egypta

Egyptské hieroglyfy – klíč k poznání minulosti

Egyptské hieroglyfy byly obrázkové písmo, které bylo nejstarší a nejpoužívanější formou egyptského písma. Klíčem k jejich rozluštění se stal objev rosettské desky během Napoleonovy vojenské výpravy do Egypta. Deska byla nalezena ve městě Rosetta (arabsky Rašíd) v deltě Nilu.

Na desce byl stejný nápis ve třech verzích:

Hieroglyfy – pro náboženské účely.
Démotické písmo – pro běžné použití.
Řecké písmo – používané během helénistického období.

Francouz Jean Francois Champollion rozluštil hieroglyfy v roce 1822 díky analýze kartuší (jmen panovníků v oválném rámečku).

Tři vývojové fáze egyptského písma

Hieroglyfy

Nejstarší forma egyptského písma, původně používaná jako 1 znak = 1 slovo.
Později se používaly i pro záznam hlásek.
Psalo se na kámen (vytesané nápisy) nebo na papyrus, který se vyráběl ze stvolů stejnojmenné rostliny.
Hieroglyfy sloužily hlavně pro náboženské a oficiální účely.

Hieratické písmo

Zjednodušená forma hieroglyfů, někdy označovaná jako „psací hieroglyfy“.
Používalo se pro administrativu a běžnější psaní.

Démotické písmo

Další zjednodušení hieratického písma, určené pro běžnou komunikaci.
Nikdy se nepoužívalo pro náboženské účely, k tomu sloužily výhradně posvátné hieroglyfy.
Démotické písmo bylo přístupné jen malému procentu lidí, protože většina obyvatelstva byla negramotná.

Původ a vliv egyptského písma

Egyptské písmo mělo zásadní vliv na další vývoj písemnictví:

Z egyptského písma se vyvinulo písmo fénické.
Fénické písmo se stalo základem pro řeckou alfabetu, z níž vzešla naše latinka.
Písmena jako H, M a O dodnes odrážejí podobu egyptských hieroglyfů.

Starověká egyptština a její vývoj

Starověká egyptština patřila mezi semitské jazyky.
Poslední vývojovou fází egyptštiny byla koptština, která je dodnes používána koptskými křesťany v Egyptě jako bohoslužebný jazyk.

Architektura starověkého Egypta

Pyramidy – symbol Staré říše

Pyramidy sloužily jako hrobky faraonů Staré říše. Byly to monumentální stavby, které měly faraonům zajistit nesmrtelnost. Všechny pyramidy však byly vykradeny již ve starověku.

Džoserova pyramida v Sakkáře

Nejstarší pyramida, postavená kolem roku 2650 př. n. l. pro faraona Džosera, zakladatele Staré říše.
Stavba měla stupňovitý tvar a byla prvním pokusem o monumentální architekturu tohoto typu.
Architekt: Imhotep, první známý architekt v dějinách.
Rozměry: Půdorys není čtvercový (125 × 115 metrů), výška 61 metrů, pyramida má 6 stupňů.

Pyramidy v Gíze

Nejslavnější jsou tři pyramidy v Gíze, které postavili faraoni 4. dynastie:

Cheopsova pyramida (Chufuova):

Původní výška: 147 metrů, dnes 137 metrů.
Strana: 230 metrů.
Na stavbu bylo použito 2,25 milionu kvádrů, každý váží přibližně 3 tuny.
První ze 7 divů světa.

Chefrénova pyramida (Rachefova):

Původní výška: 143,5 metru, dnes 136,5 metru.
Vypadá vyšší než Cheopsova, protože stojí na vyšším podloží. Má zbytky obložení.

Mykerínova pyramida (Menkaurého):

Nejmenší ze tří pyramid.

Vedle pyramid v Gíze stojí slavná Sfinga, socha s tělem lva a hlavou člověka, symbol ochrany a síly.

Chrámy – místa uctívání bohů

Luxor a Karnak

Luxorský chrám: Nachází se přímo ve městě Luxor.
Karnak: Amonův chrám na předměstí Luxoru. Jeden z největších chrámových komplexů na světě, pocházející z doby Nové říše.

Dér el-Bahrí

Zádušní chrám královny Hatšepsut: Částečně vytesán ve skále poblíž Údolí králů.
Významná památka spojená s vládou jedné z mála ženských faraonů.

Abu Simbel

Monumentální chrám postavený faraonem Ramessem II. ve 13. století př. n. l.
Kvůli stavbě Asuánské přehrady byl chrám v letech 1964–1968 rozřezán a přemístěn výše, aby nebyl zaplaven.

Další významné chrámy

Edfu: Chrám zasvěcený bohu Horovi.
Kom Ombo: Chrám zasvěcený bohům Sobekovi a Haroerisovi.
Philae: Chrám na ostrově u Asuánu, rovněž přemístěný kvůli Asuánské přehradě.

Maják na ostrově Faros

Jeden ze 7 divů světa, nacházel se v Alexandrii během období Ptolemaiovců.
Výška: odhady se pohybují mezi 140–180 metry.

Sloužil jako navigační bod pro lodě a symbol vědeckého a kulturního rozvoje Alexandrie.

Vědy a umění starověkého Egypta

Mumifikace – cesta k nesmrtelnosti

Mumifikace byla klíčovou součástí egyptského náboženství a představou o posmrtném životě. Egypťané věřili, že pro dosažení nesmrtelnosti je třeba uchovat tělo, případně vytvořit jeho sochu nebo obraz. Proto měl zničení těla nebo sochy zemřelého fatální důsledky – například faraon Thutmose III. ničil sochy své matky Hatšepsut, aby ji zbavil nesmrtelnosti.

Chudí: Tělo bylo pouze vysušeno v pouštním písku, což vedlo k přirozené mumifikaci.
Bohatí:

- Vnitřnosti byly odstraněny a uloženy do kanop (speciálních nádob).
- Srdce muselo zůstat v těle, protože bylo po smrti váženo na váhách posledního soudu.
- Tělo bylo vymýváno bylinnými směsmi a naloženo do hydroxidu sodného, který tělo vysušil.

Lékařství – předchůdci moderní medicíny

Egyptské lékařství bylo na mimořádně vysoké úrovni. Egypťané měli specialisty jako zubaře, gynekology, oční lékaře nebo chirurgy. Mezi jejich schopnosti patřilo:

Léčení zlomenin a trepanace lebky (operace mozku).
Používání obsidiánových nožů – ostré nástroje z přírodního sopečného skla.
Pokročilé znalosti o bylinách a léčivých směsích.

Literatura – odkaz bohů a lidí

Egyptská literatura se věnovala náboženství, přírodě i oslavě faraonů.

Kniha mrtvých: Nejznámější literární dílo, které obsahovalo pokyny a zaříkávadla pro posmrtný život.
Ódy: Básně oslavující bohy, například óda na Nil nebo Slunce.

Kalendář – řízení času podle slunce

Egypťané byli první, kdo používal solární kalendář, na rozdíl od mezopotámského lunárního kalendáře. Kalendář byl důležitý pro sledování pravidelných záplav Nilu.

Rok měl 12 měsíců po 30 dnech a na konci roku přidávali 5 dní navíc.
Klíčovou roli hrála hvězda Sirius, která signalizovala blížící se záplavy.
Tento kalendář byl později převzat, upraven a prosazen v Římě Juliem Caesarem jako juliánský kalendář.

Matematika – základní stavební kámen

Egypťané používali desítkovou soustavu a měli praktické znalosti geometrie, které uplatňovali při stavbě pyramid a dalších monumentů. Matematika byla také důležitá pro výpočet daňových povinností a zemědělských výnosů.

Egyptologie – český přínos světové vědě

Egyptologie, věda zabývající se studiem starověkého Egypta, je na světové úrovni i díky těmto českým vědcům.

František Lexa († 1960): Zakladatel české egyptologie.
Zbyněk Žába († 1971): Významný český egyptolog.
Miroslav Verner: Vedoucí vykopávek v Abúsíru.

Český egyptologický ústav při UK patří k předním institucím v oboru.